Když se nehýbeme, cítíme se mizerně. Mizerně se cítíme, protože se nehýbeme! V roce 2016 jsem v sobě probudila nepopsatelnou touhu nakopat svoji lenost do zadku a zpevnit ten svůj. A tak jsem začala s pravidelnými výzvami.
A teď jimi doslova žiji. Po 40 letech začínám totiž opravdu cítit, že život je pohyb a pohyb je život. Aleluja.
Každá buňka v těle žije tím, že se hýbe. Buňky lenost neznají. Bez pohybu by totiž nebyly. Ano, buňky na zadku nesedí. Sezení na zadku je jednou z nejšílenějších lidských epidemií. Viděla jsem kreslený vtip, kde je pes přivázaný vodítkem ke sloupu a člověk šňůrou myši k počítači.
Ano, je to tak! Jeden z nejlepších způsobů, jak v sobě probudit vnitřní radost, zpevnit svaly a zbavit se tuku, je zkrátka nesedět na zadku a cvičit kdykoli je to možné.
V hubnutí, sportu i v odhodlání konečně začít cvičit, platí stejná pravidla jako v celém našem životě – krůček po krůčku. Hned to zkrátka nejde. Mega drahé kecky vám samozřejmě radost udělají, to zase jó, ale úplná výhra to bohužel není. Je zbytečné dávat si nereálná, megalomanská předsevzetí, která vás převálcují. Pár lidí to již zkusilo, ale většinou skončili zpátky před "bednou" s mega drahými keckami na výstavce v botníku.
A proč to nikam nevede? Protože jste si toho ani nevšimli a ve vašem mozku, ve vašem království, se vlády chopila Lenost. No a tato paní spanilá, vaše současná královna, vám už nějaký ten pátek dost úspěšně a zároveň nenápadně programuje přesvědčení typu cvičení počká, bez cvičení se rozhodně obejdeš, na cvičení prostě nemáš čas, podívej se, kolik věcí musíš ještě udělat a hlavně, v tvém případě už je to stejně tak trošku zbytečné. Takže do sebe hoď tuhle čokoládu a nepruď.
A protože ji celou tu řadu let nevědomky přitakáváte a posloucháte ji jako švýcarské hodinky, měli byste na ni jít teď opravdu pomaloučku, polehoučku… Jen uvědomění si toho, že jste jako loutka pod nadvládou této frajerky Lenosti, je docela veliký krok a fajn zjištění.
Takže, jak na to? Jeden takový nenápadný, ale velice, opravdu velice účinný tah, je třeba zpevňování zadečku na autobusové zastávce. Pokud "sockou" už dávno nejezdíte, máte možnost svoji sedinku načechrat klidně u kopírky, ve frontě na oběd nebo právě na tom gauči.
Ale zpět na zastávku. Stojíte tam, čekáte, projíždíte si mobil a teď si vzpomenete na tento skvělý článek a začnete stahovat zadeček k sobě. A to nejlépe v pravidelném, svižném rytmu. Nikdo nic nepozná, nikdo nic nevidí a než ta 236 přijede, vy máte odcvičeno tak, že to zaručeně budete cítit i druhý den.
Začněte hned!!!
JSME ZROZENI K AKCI A POHYBU…
S láskou,
Edita Berková
