Co blázníš, to neprodávej!!!

A já to prodám! Chci jít jinudy!" začala jsem opakovat čím dál tím víc častěji. "To nééé, vždyť je to tvoje miminko. To je blbost!" říkali mi ostatní.

Mám to tedy udělat tak, jak si myslím, že to cítím, ale jak to nedává smysl a je to blbost. A nebo si mám zaklepat sama palicí na čelo, přestat věřit svým bláznivým a neustále se měnícím pocitům a udělat to tak, jak to smysl dává a jak je to logické a lukrativní?

No, a teď babo raď!!!

V létě loňského roku 2017 jsem cítila, že se schyluje v mém životě k velkým, k velkým změnám. Delší dobu jsem se totiž plácala na místě jako kapr, jako obtloustlý sumec a nevěděla jsem, jakým směrem se vydat, kudy vůbec má cesta vede. Byl to velice, velice silný pocit, který mi naháněl hrůzu.

Jednalo se totiž jak o veliké změny v osobním životě, uf, uf, tak i o jednu zásadní, velikou změnu na poli pracovním. Začal totiž u mě více a více růst pocit uzavřené kapitoly mého dosavadního podnikání.

Prodávám svou značku!!!

Jenže, to není jen tak, když na tom podnikání děláte s fantastickým týmem 7 krásných let. Není to jen tak, když je to součástí vašeho image a osobní pýchy. Není to jen tak, když se díky tomu pravidelně mihnete v televizi a můžete tak nasbírat pěkných pár lajků a poplácání po ramenou...

No a co když opravdu dělám chybu? Co když je to jen dočasný pocit způsobený silnějším PMS? A co teď ale budu dělat? Kdo jsem a kam jdu? Začnu znova? Půjdu pracovat do knihovny? Odstěhuju se do hor?

"Život začíná tam, kde končí strach.", řekl Osho a Friedrich Nietzche k tomu dodal: "Strach lže a ty mu věříš."

Chlapi, máte pravdu! My vás nemít, tak vážně nevím...

Takže jsem v říjnu 2017 radostně bouchla do stolu a své rozhodnutí jsem vytroubila do celého světa. Doletělo až do Chrudimi, kde sídlí má nejbližší kamarádka a na nábřeží, kde bydlí má milovaná maminka.

Prodávám svou značku!!!, protože cítím, že tudy má cesta už nevede. Tedy myslím, že jsem o tom opravdu přesvědčená. Hlavně ráno, večer se to vždycky zhorší... Mám se zeptat karet? Mám to prodat nebo ne??? Hergot...

Proces jakékoliv změny se neodehrává ze dne na den. I toto byl proces, který se naplnil až na konci února 2018.

A já se ptám: A co teď? Knihovna nebo hory?

Sláva ženám, které v sobě kontinuálně probouzí odvahu jít si za svými sny.

Text pod čarou:

Díky Strolleringu jsem prožila dvě nezapomenutelné mateřské dovolené, které jsem strávila, řekla bych, více než v pohybu. Bylo to sedm magických let, které jsou pro mě protkány tisíci a tisíci překrásnými vzpomínkami. Sedm let, díky kterým jsem vyhrála pro mě to nejdůležitější - vztahy. Strollering mi do života přivedl přátelství, o kterých vím, že už je nikdy neztratím. Přátelství, za která cítím nepopsatelnou, hlubokou vděčnost. A díky Strolleringu jsem potkala lidi, se kterými pro mě byla a stále je čest spolupracovat. Díky Strolleringu jsem začala podnikat, aniž bych kdy o podnikání cokoliv věděla. A společně s mým týmem a všemi lektorkami, které se kdy pro Strollering rozhodly, se nám z jednoho ztřeštěného nápadu, cvičit s kočárkem, povedlo dát život něčemu opravdu výjimečnému.